Naše články

Komplikovaná puberta

Vzestup počtu žen závislých na alkoholu i drogách souvisí s jejich problematickou identifikací s ženskou rolí, na kterou mnohdy nejsou připraveny, uvedl Dvořák. Pacientky podle něj často mají pocit, že měly být raději klukem, procházely složitou pubertou, měly potíže se sexem. Mívají komplikované vztahy k vlastním dětem. Dvořák uvedl, že na vzniku závislostí se ze 40 až 60 procent podílí dědičnost, častěji dědičnost z otce na syna a z matky na dceru. Důležité je i chování matky v těhotenství, kdy negativní vliv mají zejména stres, alkohol, kouření, problémy s jídlem. V dětství jsou rozhodující rodinné faktory a riziko výrazně zvyšuje zkušenost s týráním a sexuálním zneužíváním.

Žen-alkoholiček přibývá

„Jestliže dříve byl poměr jedna žena ku deseti mužům, v roce 1990 byl jedna ku pěti a v současnosti jsou na jednu alkoholičku jen dva muži,“ říká primář bohnické psychiatrické léčebny Václav Dvořák. Jestli podle něj existují nějaké rizikové profese, pak jsou to lékařky, zdravotní sestry nebo třeba novinářky a manažerky. „Na rozdíl od mužů, kde platí, čím inteligentnější chlap, tím menší pravděpodobnost, že spadne do závislosti, u žen to tak není. Spíš naopak. Čtvrtina alkoholiček jsou právě vysokoškolačky,“ říká Dvořák. Kromě toho, vyléčit ženy z alkoholismu je podle něj mnohem těžší. Ženy se ke sklence totiž častěji vracejí. V léčebnách nejsou výjimkou ani patnáctileté závislé dívky. „Muži jsou často hladinkáři, na nichž alkohol není poznat, ale v padesáti umírají na cirhózu jater. Žena ovšem pije proto, aby zapomněla na propast, která dělí její sny od reality,“ vysvětluje Dvořák. „Ona ví, že dělá všechno, co se od ní čeká jakožto od manželky, milenky, pracovnice či matky. A cítí, že se nedostavuje žádná emocionální odměna. Prostě je dokonalá, ale není šťastná. Princ na bílém koni nepřijel. O to těžší je vysvětlit jí, že ani nepřijede. Že její štěstí závisí na ní samé.“ Moniku Plocovou k léčení přivedly mimo jiné smutné oči jejích dětí a zimní víkend, kdy nebyla schopná s dětmi stavět sněhuláka. Místo toho se opila a spala. „Napsala jsem knihu, aby ženy věděly, že to jde vyléčit se,“ říká.

Deset prášků denně

Daňové poradkyni odstartovaly její potíže povodně. Vyplavily její krásně zařízený byt, který pro ní byl životní jistotou a přístavem. Ze špatně zpracovaných šokujících zážitků se u ní vyvinula posttraumatická stresová porucha.

Trpěla nezvladatelnými úzkostmi i obavami, upadala do apatie, daleko častěji reagovala zlostně nebo nepřiměřeně a měla také potíže se spaním.

Ke stresům z práce jí navíc přibyly starosti s opravou bytu. Bydlet musela na ubytovně, kde jen těžko mohla hledat ztracené jistoty a soukromí.

Příliš velká nálož stresů, kterým neuměla rozumně čelit, v ní vyvolávala psychické napětí. Toho se nedokázala zbavit racionálně: cvičením, sportem nebo koníčky. Lékařka jí předepsala na zklidnění diazepam. Ten jí pomáhal, ale jen přechodně. Proto postupně zvyšovala jeho dávky. Během tří let se dostala až na deset prášků denně.

Riziko práce na směny

Noční směny a z toho vyplývající život naruby dokážou člověku pořádně rozházet biorytmy. Zdravotní sestra začala mít vážné potíže se spánkem. To je u lidí, kteří pracují na směny, častý jev. Sestra si nechala předepsat hypnotikum, konkrétně Stilnox. Pomohl jí. Háček byl v tom, že bez něj neusnula. Postupem doby také musela zvyšovat jeho dávky.

Po deseti letech už brala neuvěřitelných 20-30 pilulek denně. Věděla, že to není dobré, ale měla strach, že ztratí práci, což pro ni po rozvodu bylo nemyslitelné. Noční směny jí navíc výrazně zlepšovaly plat.

I ona skončila na ženském oddělení léčby závislostí bohnické Psychiatrické léčebny. A i u ní byla hlavní příčina v dětství. Pro její matku bylo nejdůležitější to, aby dcera vzorně splnila své povinnosti. Navíc se na ni snažila naložit všechny své neuskutečněné životní sny a ambice. Dceři však byly cizí. Jejím snem nebyla závratná kariéra, ale pomáhat lidem.

Bohužel matka ji se svými nesmyslnými nároky a neustálými výčitkami špatně připravila na to, že v životě je hrozně důležité odpočívat, mít přátele a zažívat i příjemnější věci než jen povinnosti. Jinak člověk začne špatně zvládat nejrůznější zátěže. Pořádně tím své dceři zamotala život.

„Příčiny toho, že špatně prožíváme své emoce a začneme mít kvůli tomu psychické nebo zdravotní potíže, bývají obvykle zakódované v našem dětství a v naší výchově,“ říká Monika Plocová z Prahy.

Ví, o čem mluví. Sama prodělala závislost na alkoholu, ze které se musela léčit. Zvládla to ale tak úspěšně, že začala na ženském oddělení léčby závislostí v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích působit jako psychoterapeutka.

Napsala dvě zajímavé knížky: Na špičce ledovce a Ledové stopy zapomnění. Na osudech žen v ní mohou čtenáři pochopit, jaké zážitky z dětství a rodiny zvyšují riziko toho, že člověk upadne do závislosti. Na čemkoliv. Na alkoholu, drogách nebo lécích. To není důležité. Důležité je najít cestu ven.

Ženy, ale i muži, kteří potřebují pomoct, se mohou spojit přímo s Monikou Plocovou na emailové adrese: pomoc.zavislost@seznam.cz. Tady lze také konzultovat různá rizika závislosti a rovněž získat kontakty na lékaře, kteří mohou poskytnout odbornou péči.

Petr Veselý, Právo 2006

Zdroj Český rozhlas 2005

Ukázky vlastní publikační činnosti:

Zdroj 2007 | Mgr. Lenka Červenková, časopis Maminka

První lék proti chřipce – postel

Jako nachlazení se označují běžně se vyskytující příznaky, jako je rýma, škrábání v krku a zvýšená teplota. Chřipka ale může přinášet řadu vážných až život ohrožujících komplikací. �Je to celkové onemocnění, postihující primárně dýchací cesty, ale je schopné poškodit i další orgány,� tvrdí imunoložka Eva Vernerová. Chřipka má poměrně výrazné příznaky – rychlý nástup, téměř z plného zdraví se dostaví vysoká horečka, bolesti hlavy, svalů a kloubů, a není radno ji přecházet. Jedná se sice o jedno z nejběžnějších onemocnění, ale na druhou stranu i nejnebezpečnějších, se kterým se lidstvo potýká. Odhaduje se, že celosvětově ročně onemocní závažnou formou chřipky 3 až 5 milionů lidí a až 500 tisíc z nich zemře.

KOHO OHROŽUJE NEJVÍC

Někteří lidé jsou chřipkou a jejími možnými komplikacemi ohroženi více než ostatní. Tito lidé tvoří tzv. rizikové skupiny. Kdo do nich spadá? Především osoby trpící chronickými chorobami srdce a cév, například lidé po mozkové příhodě či infarktu myokardu, také ti, kteří mají poruchy metabolismu, například diabetici, nebo lidé s astmatem a dalšími chronickými chorobami dýchacích cest. Pokud tedy trpíte některým vleklým onemocněním, jako jsou chronické nemoci srdce, plic a celého dýchacího systému, nebo máte oslabený imunitní systém, pak do rizikové skupiny můžete patřit i vy, a tedy jsou pro vás viry chřipky více nebezpečné. Komplikacemi jsou nejvíce ohroženi především starší lidé a malé děti do jednoho roku.

CHRAŇTE SE PŘED VIRY

Chřipkové viry se z člověka na člověka šíří kapénkami. Jde o mikroskopické infekční částečky hlenu a slin obsahujících velké množství virových částic. Při aktivním onemocnění jsou viry ve velkém množství obsaženy v sekretu dýchacích cest. K tvorbě a uvolňování kapének dochází při kašlání, kýchání, ale i běžném mluvení. Kapénky jsou pak snadno vdechnuty společně s okolním vzduchem dalšími lidmi. K obvyklým způsobům přenosu chřipkových virů patří například i líbání nebo používání společných předmětů. Pokud na vás tedy �něco leze�, rozhodně neolizujte lžičku při krmení vašeho mrněte, ostatně to není dobré nikdy. Inkubační doba je velmi krátká. Pohybuje se mezi 18 až 24 hodinami.

JAK POZNAT CHŘIPKU?

Casto se objeví náhle. Prvními projevy prekvapive nejsou ani rýma, ani kašel. Chripka zacíná zpravidla vysokou horeckou (38 až 40 °C). Vzestup teploty obvykle provází zimnice a tresavka. Pridávají se silné bolesti hlavy. Ty mohou být spojeny i se svetloplachostí a ztuhlostí šíje. Casté jsou bolesti kloubu, svalu, ocí, zad a nohou a celková únava. Dalším možným príznakem je nevolnost, nekdy zvracení, prujem, zácpa ci nechutenství. Behem jednoho až dvou dnu nastupují již klasické príznaky z postižení dýchacích cest -rýma, bolest a pálení v hrdle, suchý dráždivý kašel. Ten se postupne zvlhcuje a mení v produktivní hlenovitý kašel. Teploty, únava, bolest hlavy a svalu obvykle vymizí behem trí nebo ctyr dnu. Rýma a kašel trvají zhruba týden až deset dnu. Zvýšená únavnost a slabost se mohou v ruzné míre objevovat ješte mesíc po onemocnení.

MUSÍM K LÉKAŘI?

Když na vás chřipka udeří, nemusíte hned panikařit, ale ani ji nepodceňujte. Můžete ji zvládnout i sami doma – hlavní je klidový režim. Ležte v posteli, pijte čaj s medem a citronem a užívejte léky snižující teplotu a tlumící bolest. �Teplotu snižujte, jen pokud je nad 37,5 °C, protože zvýšení teploty aktivuje imunitní děje v těle. Naopak teplota nad 38 °C již vede k enormní únavě, poruchám spánku a další enzymy již neaktivuje. Pitný režim je opravdu velmi důležitý. Ovšem čaj s citronem a medem se nehodí pro každého, často totiž dráždí ke kašli a ani pro alergiky se příliš nehodí. Zavodňovat tělo je možné i kompoty, vlažnou vodou s citronem, u dětí vodou s cukrem a citronem, vhodný je i šípkový čaj a bylinkové čaje vůbec, minerálky, rozpustné vitaminy,� vyjmenovává lékařka. Podle ní antibiotika rozhodně nejsou prvním lékem volby, neboť virovou podstatu onemocnění vůbec neovlivní. Ovšem pokud budete s infekcí běhat, pak se bakteriální superinfekci nevyhnete a na antibiotikách stejně skončíte. Vhodné jsou kapky či spreje do nosu, dostatečný přísun vitaminu B a C, z ovoce sáhněte po citrusech a banánech. Pokud dodržíte doporučovaná opatření, může chřipka proběhnout jako banální onemocnění, možná s výraznější únavou, v opačném případě může ale dojít ke komplikacím. Obecně však platí, že pokud vysoká horečka trvá déle než tři dny, zejména u malých dětí, či kašel trvá déle než týden, měli byste zajít k lékaři. Ten vás vyšetří a zvolí léčbu. Může jít o opatření zaměřená pouze na zmírnění nebo potlačení projevů onemocnění, to znamená, že sama o sobě nemají vliv na příčinu nemoci. Další možností, kterou má moderní medicína k dispozici, jsou i účinné preparáty působící proti samotným virům, tzv. virostatika, která ovšem působí jen proti některým virovým infekcím.

JAK SE JÍ VYHNOUT

Chřipka obvykle probíhá ve větších epidemiích na jaře a na podzim, ale vrcholí zpravidla v zimě během ledna a února. Stoprocentně účinný recept na ni neexistuje, ale jsou možnosti, jak riziko chřipky výrazně snížit, nebo alespoň zmírnit její průběh. První z nich je vyhnout se místům, kde se s virem potkáte. V době zvýšeného �řádění� chřipky nevyhledávejte pobyt ve společnosti většího množství lidí. Nenavštěvujte kina, divadla a supermarkety. Omezte na minimum i cestování v prostředcích hromadné dopravy. Dalším opatřením je podpora vašeho imunitního systému, k čemuž pomůže i dobrý spánek a dostatek odpočinku. Zvyšte příjem vitaminů a tekutin. A také nezapomeňte na čepici, šálu a teplé boty!

OČKOVÁNÍ PROTI VIRŮM

Jak jiste víte, proti chripce je možné se nechat ockovat, a to nejlépe behem podzimu. Ockování vás dokáže pred chripkou chránit 6 až 12 mesícu. Ne vždy ale musí být úcinné. Principem ockování je totiž odhad, který z mnoha druhu viru bude daný rok nejrozšírenejší. Proti nemu je namírena vakcína. V prípade, že dojde k neocekávané zmene (mutaci), mohou být chripkou ohroženi i ockovaní lidé. Presto platí, že ockování je jednou z nejúcinnejších zpusobu ochrany.

CHCETE SI ZABEZPEČIT ZDRAVÝ A ODOLNÝ ORGANISMUS, KTERÝ SE VIRŮM NEJLÉPE UBRÁNÍ?

* otužujte se

* hýbejte se

* pobývejte v čistém životním prostředí

* dostatečně spěte a odpočívejte

* vitaminy dodávejte tělu nejen v pilulkách, ale i pestrou stravou

Maminčin odborník

MUDr. Eva Vernerová pracuje jako imunoložka a alergoložka v pražské nemocnici Motol

Zdroj Mladá fronta DNES 2003, autor: Lenka Červenková, rubrika: Zdraví

Počet českých alkoholiků se zvyšuje

Očekává se, že stále více lidí bude vystaveno zátěžím, které nezvládnou, a budou hledat finančně dostupný únik, tedy alkohol. Stále častěji se do vleku alkoholu dostávají ženy. V České republice je na 300 000 alkoholiků a jejich počet bude stoupat, řekl primář oddělení pro léčbu závislostí žen psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích Václav Dvořák. Zvyšuje se nejen počet léčených alkoholiček, ale podle Dvořáka ještě výrazněji roste počet pacientek, které se dostávají do stadia delirií a ohrožení života. V současnosti tvoří ženy jednu třetinu pacientů léčících se ze závislosti na alkoholu, uvedl primář. Počet narkomanů se podle Dvořáka mírně snižuje a zvyšuje se jejich průměrný věk. Ukazuje se však, že drogám častěji podléhají dívky ve věku od 15 do 19 let.

Alkoholiček přibývá. A léčení je obtížnější – Lenka Petrášová (Mf DNES)

Ještě před patnácti lety úplně stačilo pražské protialkoholní léčebně pětadvacet postelí, aby se postarala o ženy-alkoholicky. Dnes má postelí skoro čtyřikrát tolik – a nestačí. Neustále jsou obsazené. Co se to stalo s ženami, že tolik pijí?

Je pohledná a sebevědomá. Ale ne vždycky to tak bylo. „Jsem alkoholička. Šest let vyléčená,“ říká tvrdě a suše pětatřicetiletá Monika Plocová.

Kvůli alkoholu jí ztroskotalo manželství, zaměstnání i všechno, čím kdy byla. Závislá byla skoro deset let, což je průměrná doba pro ženy-alkoholicky, než se závislost rozvine do všech důsledku. Teprve teď, šest let po vyléčení, má pocit, že doopravdy žije. „Dělám to, co jsem vždycky chtěla dělat, a ne to, co jsem vnímala, že delat musím,“ vysvetluje ve své autobiografické knize s názvem Na špicce ledovce.

Popisuje v ní, jak spadla do závislosti, i to, jak bylo težké, aby se vylécila. Dnes sama pomáhá ženám, které prijdou do protialkoholní lécebny v Praze-Bohnicích na psychoterapii kvuli alkoholu.

Spadnout do závislosti bylo snadné. Pomohlo k tomu tisíc drobností, které zná snad každá žena. „Ty bys jezdit nemohla, ty na to nemáš!“ řekl Monice manžel, když si chtěla udělat řidičský průkaz. „Já vím. Nejsem technický typ. Ale přesto jsem potají pořízený čerstvý řidičák položila před manžela. Nevěřil vlastním očím a řekl mi: A to chceš jezdit v naší feldě? Žádná radost, žádné gratulace. Spíš komplikace.“ Jedna z „drobností“, která podpořila pocit, že je k ničemu. A alkohol zpočátku až zázračně pomáhal. Případ, který ilustruje osudy stovek žen.

Zdroj Právo 2006

Závislost na lécích vzniká nepozorovaně

Je to pěkně záludná věc. Lidé se bojí závislosti na drogách a znají závislosti na alkoholu. Ale jen velmi málo vědí o závislosti na lécích. Přitom právě do ní snadno sklouznou, aniž to zpozorují. Vždyť jim přece tabletky předepsal lékař.

Úřednice musela po létech změnit léky, které užívala na úzkostné stavy, protože jí přestaly zabírat. Její lékařka je nahradila jinými. Během čtyř dnů začaly se ženou lomcovat abstinenční příznaky tak, že skončila na oddělení léčby závislostí Psychiatrické léčebny v Bohnicích.

Bušilo jí srdce, potila se, třásly sejí ruce, špatně sejí dýchalo a trpěla strachem o svůj život. Nakonec upadla do divokých a děsivých halucinací doprovázených třesem celého těla. Když se z nich probrala, uvědomila si hloubku své závislosti na lécích.

Problém byl v lexaurinu. Užívala ho několik let. Patří do skupiny léků, které se říká benzodiazepiny. Lékaři je často ordinují například u depresí, úzkostných stavů nebo pro snížení psychického napětí. Při dlouhodobém užívání však hrozí návykem, a ne každý lékař svého pacienta na toto riziko upozorní. Proto bývá vhodné brát je pouze krátkodobě, hlavně na akutní potíže.

Po určité době by je měl doktor vyměnit za léky, u kterých je riziko závislosti velmi malé. Například za některé z moderních antidepresiv. Ty sice nemají tak razantní nástup účinku, ale jsou mnohem bezpečnější a představují jakýsi běh na dlouhou trať.

Samotné léky však na emoční a psychické potíže nestačí. Postižený se musí dobrat toho, co je důvodem třeba zrovna úzkostných stavů a jak se s nimi vypořádat i jinak než jenom léky. Většinou s pomocí psychoterapie. Léky pouze tlumí následky špatně prožívaných emocí. Příčiny obvykle bývají v dětství, v rodině a ve vztazích k rodičům. Tady vznikají chyby, které mohou vyvrcholit citovými, a tedy i psychickými problémy.

Ženy a problémy s alkoholem – Lenka Hynková (17.08.2005 11:15)

Autor: jkr

Vaše téma dnes je o ženách, které mají problémy s alkoholem. Stále více jich si vyřizuje své životní nezdary a neporozumění s partnerem či okolím pomocí skleničky. Že to není právě vhodné, to si uvědomují i samy ženy, které tomu propadnou. Ale jak ze začarovaného kruhu ven? Kdo pomůže? Odpověď je nelehká, ale alespoň něco se nyní můžete dovědět.

Pokud bychom byli lidé bezchybní s železnou vůli, možná by bylo vše daleko jednodušší. Ale bohužel tomu tak není, takže i závislost na alkoholu se u téměř naprosté většiny lidí začne léčit pozdě. Tvrdí to primář ženského protialkoholického oddělení bohnické Psychiatrické léčebny Václav Dvořák.

Dvořák: Základem je hlavně ústavní forma léčby, protože u nás lidé nechodí řešit problémy v ranných fázích, ale jsou často přivezeni až v akutních stavech či významných propadech. Tříměsíční pobyt v léčebně je předpokladem pro dlouhodobou abstinenci s doléčením v ambulantních systémech.

Primář Václav Dvořák hovoří o světě alkoholiků obecně – o mužích i ženách, ale jak to v léčebnách v Česku vlastně chodí? Léčí se muži i ženy odděleně? V současnosti v České republice už existují léčebny, kde se léčí muži i ženy dohromady. Každý z lékařů na to může mít jiný názor, primář Dvořák z bohnické léčebny se kloní spíše k tradičnímu modelu.

Dvořák: V Čechách je tradice oddělené léčby, některá zařízení jsou ale společná, V Praze je možnost ještě na lůžkovém oddělení u Apolináře. Spíše se přikláním k léčbě oddělené, všechno má své výhody i nevýhody, zejména vytváření nových vztahů, které nejsou pro tyto pacienty doporučované a možnost přizpůsobení léčení ženskému světu.

Odborníci se shodují, že ženy jsou často ochotnější než muži na léčbu přistoupit. Snad je to spojeno s odpovědností do budoucna za svou rodinu, děti, manžela. Ženy se zřejmě více stydí za to, že v něčem selhaly. Nicméně, pokud se žena vyléčí, bere to jakou obrovskou satisfakci.

Plocová: Šest let abstinuji, pracuji na jednom z oddělení pro léčbu závislostí jako psychoterapeut. Využiji při tom svoji prožitou zkušenost pro současné pacientky.

Říká autorka knihy Na špičce ledovce Monika Plocová, která bývala alkoholičkou a léčila se v pražské Psychiatrické léčebně v Bohnicích.

Ženská plodnost je křehká

Pojišťovny hradí léčbu neplodnosti jen do čtyřiceti let

Neplodnost trápí stále větší počet párů. Na druhu stranu přibývá možností, jak s ní bojovat.

Dětí se rodí stále méně. A není možné to připsat jen tomu, že se česká společnost přizpůsobuje západoevropskému modelu, pro nějž je nízká porodnost příznačná. Mnoha párům se vůbec nedaří dítě počít odhaduje se, že problémy s plodností má zhruba deset procent z těch, kdo se o to snaží. V posledních letech přibývá problémů s mužskou neplodností. I tak zůstává hodně příčin na straně žen.

Dítě až po čtyřicítce, nemusí to vyjít

Jednou z nich je fakt, že ženy své mateřství odkládají do vyššího věku, kdy pravděpodobnost otěhotnění klesá. To se týká zejména větších měst. „Setkávám se s tím, že pětatřicetiletá, bezdětná žena říká, že na otěhotnění má ještě pět let času,“ říká lékař Jan Vobořil z pražského sanatoria Pronatal, které se zaměřuje na léčbu neplodnosti. Na druhou stranu se o otěhotnění marně snaží mnohdy podstatně mladší ženy. „Z venkova k nám chodí i dívky v osmnácti, že nemohou otěhotnět a už by chtěly mít dítě,“ říká lékař. Jaké jsou příčiny ženské neplodnosti? Nebo jinak, proč některé ženy neotěhotní, ani když se o to ze všech sil pokoušejí rok i déle? Příčin je povícero: nejčastěji jde o poruchu funkce vaječníků. Další místa zabírá neprůchodnost vejcovodů, či endometrióza, což je vleklé onemocnění děložní sliznice. „A stále častěji jsou to imunologické potíže, kdy ženino tělo například vytváří protilátky proti spermiím nebo přímo proti embryu,“ vysvětluje Vobořil. Některé ženy sice otěhotní, ale nedaří se jim, třeba opakovaně, dítě donosit. A opět, s věkem toto riziko stoupá. „Zvyšuje se totiž riziko potratu a vývoj poškozeného plodu. Nejčastější příčinou potratu v první třetině těhotenství je genetická anomálie embrya,“ vysvětluje Vobořil.

Neplodnost a stres

Čekání na potomka může být velmi těžké. Vztah dvou lidí někdy neunese fakt, že se nad ním vznáší slovo „neplodnost“, a ženy trpí depresemi, obviňují se, někdy tak dokonce činí jejich partneři. Vtakovém případě je dobré včas konzultovat životní situaci s psychologem nebo navštívit pracoviště zabývající se diagnostikou a léčbou neplodnosti. Rozhodnout se pro některou z možností, která může ženě pomoci přijít do jiného stavu, není úplně jednoduché. Hodně záleží na tom, proč vlastně dítě nepřichází, a pak také na penězích, protože pojišťovny léčbu neplodnosti nehradí zcela. Oblast umělého oplodnění s sebou nese řadu otázek. Lékař Vobořil nastiňuje, co vše musí pár v podobné situaci vzít v potaz – lidé se musí zamyslet nad tím, zda jim v případě darovaného vajíčka či spermie nebude vadit, že dítě má jiný genetický původ. Nebo co budou dělat v případě, že si už nebudou přát použít vajíčka nebo embrya konzervovaná chladem? Je na nich, aby řekli, zda by je dokázali darovat někomu dalšímu s vědomím, že po světě bude chodit sourozenec jejich dítěte.

Do kolika let?

Lékaři zase rozhodují například o tom, kdy už léčbu nedoporučí. „Horní hranice pro zahájení léčby jednoznačně neexistuje, je však nutno počítat s tím, že s věkem se snižuje šance otěhotnět, jakož i těhotenství zdárně dokončit porodem zdravého dítěte,“ říká Vobořil. Nejde přitom o diskriminaci starších žen, ale o stav jejich vaječníků. Zdravotní pojišťovny léčbu proplácejí do čtyřiceti let ženy. Přesněji řečeno, zaplatí jim maximálně tři léčebné cykly v hodnotě zhruba 22 500 korun, zahrnující mimo jiné stimulaci vaječníků, monitorování cyklu, odběry vajíček pro mimotělní oplodnění. Případné nadstandardní úkony – třeba zmrazování embryí nebo další léčebné cykly si ženy platí ze svého, výdaje přitom mohou jít do desetitisíců.

Jak se léčí neplodnost?

Chirurgické zákroky

Pomáhají při neprůchodnosti vejcovodů, srůstech v okolí vejcovodů a vaječníku, napravují se jimi vady dělohy

Metody asistované reprodukce

Reší se jimi neplodnost způsobená poruchami pohlavních buňek. Existují tři typy zákroku, první dva pojištovna hradí třikrát za život ženy, třetí (ICSI) nehradí:

1. oplodnění spermiemi uvnitř dělohy

2. mimotělní oplodnění (IVF)

3. metoda ICSI, při níž se vpravuje spermie přímo do vajíčka taktéž mimo tělo ženy

Co škodí ženské plodnosti:

� Nadváha – protože způsobuje poruchy činnosti vaječníku. Totéž platí i pro výraznou podváhu.

� Promiskuita – zvyšuje riziko infekce sexuálně přenosnými chorobami, které bývají nejčastejší příčinou neprůchodnosti vejcovodu

� Kouření – poškozuje imunitu, pusobí opačne než pohlavní hormony, zvyšuje riziko potratu

� Alkohol, drogy – škodlivý vliv na pohlavní buňky, škodí vyvíjejícímu se plodu

Touha po štíhlosti zabíjí

Zdroj: MF Dnes 2003, autor: Lenka Červenková.

Sotva deseti či jedenáctiletá dívka se prohlíží v zrcadle a s obavami pozoruje nepatrný náznak zaoblujícího se boku. V hlavě se jí rozezní poplašný alarm – časopisy pro dívky jsou plné fotek hubených modelek a zpěvaček, máma stále mluví o nějaké dietě. Kdo nikdy neslyšel, že tloušťka je nezdravá a nepěkná? Tak úplně nenápadně může začít příběh další anorektičky. Dívky, která povýší snahu zhubnout nade vše, a ztratí tak postupně kontakt s realitou, přichází o přátele, o zdraví a někdy i o život. Ke spuštění jízdy po nebezpečné spirále stačí nějaká zdánlivě banální poznámka. Třeba ta, kterou matka nebo otec v dobrém pronesou při pohledu na dospívající dceru, jejíž postava se mění z dětské na ženskou. „Pro takového adolescenta stačí posměch spolužáků na téma tloušťky,“ varuje psycholožka Jana Kocourková z dětské psychiatrie v pražském Motole. Tato klinika se věnuje právě dětem, které trpí anorexií nebo naopak bulimií.

V médiích přibývá hubených modelek a hereček, v nemocnicích přibývá nemocných dětí a dospívajících dívek, které doplatily na svou touhu po abnormální štíhlosti. „V osmdesátých letech jsme měli maximálně dva tři případy anorexie na oddělení, dnes je z padesáti lůžek polovina obsazena dětmi s poruchou příjmu potravy,“ říká primář motolské psychiatrie Jiří Koutek. Navíc se průměrný věk dětí, které se potýkají s anorexií, stále snižuje. Anorexie přitom zdaleka neznamená jen to, že dívka je nadmíru hubená a skoro nejí. „Často vidíme případy naprostého vyčerpání a kolapsů z podvýživy. Někteří postižení se úplně přestanou hýbat, protože jim přestanou pracovat svaly. Mívají ochromenou imunitu,“ líčí specialista na výživu z pražské Thomayerovy nemocnice Pavel Kohout. Anorektičkám hrozí kromě ztráty menstruace naprostý rozvrat metabolismu a srdeční arytmie, které už přímo ohrožují jejich život.

Pacienti vnímají svoje tělo zkresleně a nevidí, jak ohrožují svoje zdraví. Hubnou za každou cenu. Odmítání jídla je pro ně jakousi drogou. „Člověk ztrácí reálný pohled a nezabývá se ničím jiným, než jak nejíst a neztloustnout,“ vysvětluje psycholožka Kocourková. Vyzáblé dívky podle ní cítí obrovskou úzkost, že přiberou, a když se najedí, mají pocit, že je vše ztraceno. Anorektičky jinak bývají atraktivní, cílevědomé dívky, které baží po úspěchu, často se věnují modelingu, studují vysoké školy. Byť vyhládlé, často nadále cvičí. Bulimičky už jsou trochu jiné – mají méně sklonů k perfekcionismu a také bývají chaotičtější.

Mentální anorexií trpí většinou dívky, ale přibývá i nemocných chlapců. V Česku připadá na třicet nemocných dívek jeden chlapec, v západní Evropě už je poměr deset ku jedné. Hodně přitom záleží na všímavosti okolí. Mnohdy si totiž i rodiče podle internisty Pavla Kohouta odmítají přiznat, že jejich dítě může trpět anorexií nebo bulimií. K psychiatrovi je proto nevezmou, takže stav dítěte se zhoršuje a potomek pak skončí rovnou na interním, nebo dokonce na anesteziologicko-resuscitačním oddělení.

Kdy by měli rodiče zpozornět?

„Pokud dítě odmítá jíst a hubne, nebo když mizí hodně jídla z lednice, ale dítě nepřibírá,“ radí Kocourková. Rodiče se často obávají, že jim lékaři potomkovu anorexii nebo bulimii vyčtou. Jenže, jak říká Kocourková, podobně jako při drogové závislosti je mnohdy těžké dítě uhlídat. Při podezření na anorexii či bulimii je nutná konzultace s lékařem, u dětí a dospívajících bývá první volbou praktický lékař. V nemocnici většinou dívky a chlapci zůstávají do doby, než přiberou na svou optimální váhu. Pomáhá jim mimo jiné psychoterapie a na míru sestavený jídelníček.
Anorexie a bulimie: varující příznaky a léčba
podezřelé je, když dítě nebo adolescent hubne, odmítá jídlo, nebo se naopak přejídá a zvrací
poruchy příjmu potravy často provází lhaní, anorektici tvrdí, že jedí, bulimii naopak odmítají tvrzení, že se přejídají a utrácejí za jídlo veškeré peníze
dívky se vymlouvají například na to, že hubnout musí kvůli nabídce práce v modelingu a podobně
chlapci i dívky trpící anorexií to často přehánějí s cvičením
při podezření na poruchu příjmu potravy je třeba začít s léčbou co nejdříve, než se problém přemění v závislost
důležité je přesvědčit nemocného o tom, že potřebuje odbornou pomoc, bez toho se léčba nepovede
nemocní potřebují i psychoterapii, vhodná je i rodinná terapie Bojíte se anorexie či bulimie? Máte podezření, že vaše dítě trpí poruchou příjmu potravy? Obáváte se, že nepoznáte příznaky? Odpovězte si tedy na následující otázky, pokud na jednu z nich odpovíte kladně, je třeba problém konzultovat s odborníkem.
Má vaše dítě výkyvy ve váze nebo najednou hodně zhublo?
Má chuť k jídlu, ale přemáhá hlad a odmítá jíst, přestože netrpí nadváhou?
Začalo dítě přehnaně sportovat a dostatečně nejí?
Užívá projímadla a snaží se zhubnout, přestože váží přiměřeně, nebo dokonce méně, než by mělo vzhledem k věku a výšce?
Bojí se toho, že přibere, a to i navzdory tomu, že má podváhu?
Prožívá dítě chorobný strach z tloušťky?
Popírá dítě svoji podváhu?
Přestože je dítě hubené, připadá si normální, nebo dokonce tlusté?
Ovlivňuje váha jeho sebevědomí, přehnaně mu záleží na vzhledu a na tom, kolik váží?
Přestala vaše dcera menstruovat?
Začalo se dítě přejídat nebo mizí z ledničky více jídla, než je obvyklé, a dítě přitom nepřibírá?
Zabývá se vaše dítě často jídlem, například počítá kalorické hodnoty jídla?
Přistihli jste někdy vaše dítě, jak zvrací, aby tak zmírnilo vliv jídla na váhu?
Snaží se o přechodné hladovky nebo užívá projímadla?

Složitá léčba

Do léčeben se dostávají pacienti zpravidla pro akutní závislost na alkoholu nebo drogách. Většinou se později prokážou i další diagnózy, jako jsou deprese, poruchy příjmu potravy, psychosexuální poruchy, zvýšená agresivita, patologické hráčství a obsedantně kompulzivní poruchy, což jsou nutkavé opakované myšlenky a potřeba jejich vykonání. To se například projevuje neustálým kontrolováním zamčených dveří či vypnutého sporáku. Při ústavní léčbě se nejprve léčí závislosti a jen u některých pacientů se v tomto omezeném čase podaří přidružené diagnózy potvrdit, konstatoval Dvořák. Rozhodující je pak doba po ukončení hospitalizace, protože většina pacientů se nikde nedoléčuje. Jejich přidružená duševní onemocnění je však mohou vrátit zpět k závislosti na alkoholu či drogách. Léčba zaměřená pouze na abstinenci, která nebere v potaz přidružená duševní onemocnění, není dostatečně efektivní. Vznik závislostí, mechanismy proměny závislých osobností a cestu k osobnímu zrání několika pacientek zachycuje nová kniha psychoterapeutky bohnické léčebny Moniky Plocové nazvaná Všechno má svůj čas. Plocová do léčebny před osmi lety přišla jako pacientka závislá na alkoholu, která zároveň trpěla obsedantně kompulzivní poruchou. Později vystudovala a vrátila se do léčebny jako terapeutka a svůj příběh popsala v knize Na špičce ledovce, v níž čtenářům nabídla svůj prožitek pacientky i odborné rady. V další knize Ledové stopy zapomnění vypráví osudy žen z léčebny.

Důležitá nehoda

Poté, co měla nezaviněnou dopravní nehodu, skončila s úrazem hlavy v pražské Nemocnici Na Homolce. Nechali si ji tam na pozorování. Protože tu nedostávala diazepam, objevily se u ní abstinenční příznaky v takové síle, zeji odvezli rovnou na oddělení léčby závislostí v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích. Tady pak na psychoterapeutické skupině postupně zjišťovala, co bylo příčinou jejích potíží. Otec jí v dětství často zdůrazňoval, jaké je nemehlo a jak všechno zvorá. Nízké sebevědomí a přehnaná snaha neudělat chybu ji držely v napětí. Nenaučila se ho rozumně odreagovat. Jakmile se na ni navalily traumatizující zážitky a stresy z povodní i obnovy bytu, přestala stupňující se napětí zvládat a potřebovala prášky. Díky psychoterapeutce pochopila, kudy ze svých potíží: musí si najít každodenní radosti a zážitky, které jí pomohou v tom, aby se uvolnila a odreagovala.

On a binge

Alcoholism is rising fast among Czech women as they struggle to cope with new stresses

By Kristina Alda

For The Prague Post

October 4th, 2006

Monika Plocová, 40, still remembers the day seven years ago when she finally realized that she had a drinking problem. She was lying on her living room couch in a fetal position, shaking uncontrollably and unable to get up. All she could think about was the bottle of gin she had stashed away in her drawer.

„My marriage was unhappy,“ she recalls. „My husband was very controlling. And so I drank. I thought it would help my anxiety and depression.“

Plocová’s story isn’t unusual. The ranks of women who suffer from severe alcoholism in the Czech Republic have grown faster than those of men during the past 10 years. The number of women being treated for delirium tremens has more than doubled since the mid-1990s, according to statistics from Prague’s Psychiatric Center. The number of men with the condition has risen a third.

Currently, there are close to 200 women in state facilities countrywide being treated for severe alcoholism.

Statistically, Czech men are still the bigger drinkers � there are 830 currently in treatment for severe alcoholism � but experts say women are catching up, a trend that seems to shed some light on the changes in women’s lifestyles since the fall of communism in 1989.

„The gap has been shrinking since the early ’90s,“ says Václav Dvorák, head doctor at the addiction treatment center for women at the Bohnice Psychiatric Hospital in Prague 8. „Women are under more stress than ever before, and some try to cope by turning to drink.“

At the Bohnice psychiatric hospital, one of the country’s largest, the number of women being treated for alcoholism has increased, workers say.

Jan Podlaha is the head doctor at Na Bulovce Hospital’s drunk tank, where the intoxicated tend to end up when they start to cause trouble.

Women seldom find themselves at Na Bulovce, he says, because, unlike men, they don’t often become violent when drinking. Their problems can remain hidden for years.

Plocová should know. It took her over 10 years to realize she needed help. Now she is a therapist at Bohnice, where she received treatment seven years ago, and she is the author of two books about her experience.

In a lot of ways, it’s more difficult to treat alcoholic women, says Dvorák, because it’s harder for women to make the conscious decision to stop drinking.

„Women tend to set a whole list of conditions they feel they need to meet before they can stop drinking,“ he says. „They may say, ‚First I need to fix my relationship, and then I will stop.‘ “

Like many addiction treatment facilities, Bohnice has separate programs for men and women.

Boot camp for alcoholics

It’s only 8:30 a.m., but the 32 women in pavilion No. 8 at Bohnice’s addiction treatment center have already been up for two hours. Their days are strictly regimented, with almost no free time.

Half are dealing with alcoholism. Other women are battling drug addiction. The treatment for both groups is the same: When they aren’t taking part in group therapy, they’re making pottery, painting or riding horses.

Stays at Bohnice range from 11 weeks for a basic treatment program to three months for more serious cases. Czech health insurance covers treatments, the most basic of which costs 1,000 Kc ($44.74) a day.

Many of the younger patients (the youngest is 16) are dealing with drug addiction, whereas older patients tend to be alcoholics.

One recent morning, 11 patients gather in a circle. Some tell their stories.

A petite 30-year-old with dyed red hair talks for more than an hour about the roots of her alcoholism. She started drinking in high school, and by the time she went to university and got a job at a bar, drinking became an essential part of her life. In her lowest moments, she spent the day lounging on the couch at home, drinking vodka. She says her drinking probably has something to do with her very strict upbringing and her parents‘ high expectations of her.

Another woman, slightly older, blames her drinking on her lack of confidence. „It’s always this fear that drives me to it,“ she says. „Sometimes I blame the experts who are supposed to help me but can’t.“

Plocová goes around the room asking the women who the most important people in their lives are. Most answer „my children“ or „my family.“

One woman, in her 50s, shakes her head in disagreement.

„I’ve realized here that I’m the most important person in my life,“ she says. „If I can’t like myself, then I can’t properly care for others, either.“

Society of tolerance

More than anything else, doctors say the rise in severely alcoholic women has to do with the social changes ushered in with the Velvet Revolution.

„The shift in the ’90s brought so many new responsibilities, and some people found it difficult to cope,“ Dvorák says. „Under the communist regime, you could always find a way to blame personal failure on the system. That’s no longer possible.“

Many women who turn to alcohol are professionals: economists, lawyers, managers. The gap between their expectations and their actual situation has driven them to drinking, says Podlaha of Na Bulovce.

„Dealing with the discrepancy between your dreams and your reality can be very difficult,“ he says.

The 1990s didn’t suddenly cause female alcoholics to materialize out of nowhere. The roots of the problem were already in place, doctors say. „Czech society has always been very tolerant toward alcohol,“ says Dvorák.

Indeed, until recently, Czechs were the No. 1 beer drinkers in the world in terms of liters consumed per person. They have since slipped down to No. 2, behind Belgium, but a laissez faire attitude to drinking remains. „In this country, if you abstain, you will be the odd one out,“ Dvorák says. „Other people will just think you’re weird.“

� Petr Kašpar contributed to this report.

Kristina Alda

Zdroj The Prague Post 2006